DUCHOVNÍ SVĚT

 

JE TO NORMÁLNÍ SVĚT,  REÁLNÝ, JEN NĚKTEŘÍ JEJ STÁLE JEŠTĚ NEVIDÍ A JE TO ŠKODA, PROTOŽE . . .

 

 

 Pro mne je to denní rutina. PRÁCE S DUŠEMA

      Volají o pomoc.  Prosí o odvedení, o naší pozornost, něco chtějí, třeba přežít i za cenu naší energie..a tuto pomoc poskytuji zcela zdarma. Patří sem i čištění prostorů, odvádění poltergeistů nebo jak je nazýváte.

Je to k smíchu, dokud to sám neprožiju, nejsem účastníkem, dokud sám nevidím, neuslyším třeba zvuky kroků, smích v prázdné místnosti, pohybující se záclonu u zavřeného okna. Něco, co nejde vysvětlit, pochopit smysly, nejde to vidět, jenom slyšet, cítit, vnímat na kůži jako chlad, dotek smrti, tak tomu říkali naši předkové, pak jsem tu já.

Zažil jsem toho už tolik, že už mne snad ani nic nepřekvapí.

Jsem tu pro ty, co skutečně pomoc potřebují, ať jen radu, popovídání, nebo se mi svěřit se svými pocity, strachy, nebo aby viděli, že nejsou samotní v tom, co zažívají.

      Stačí mi tak málo. Adresa, přesná, a jméno.

    Odesílám duši zemřelého. Zemřelého nedávno, vloni, nebo i třeba před staletími.

    Vzpomínám si na příběh amerického lékaře, který pozval v půl čtvrté ráno celou rodinu k umírající ženě. Probrala se z kómatu a její rodina spala vedle nemocnice na ubytovně. Neřekli ji, ještě když byla při vědomí, že ji pár týdnů před tím umřela její sestra. Nechtěli ji ještě více rozrušovat. Podle slov lékaře, když přišli v jeho doprovodu do pokoje, tak se žena se všemi jednotlivě vítala, obracela se k nim a oslovovala je. Když byla na konci řady, zeptala se a oslovila ji jménem ( svou zemřelou sestru) co ty tady děláš?  Po chvíli dodala, aha, já už vím. Už ji celou půlhodinu kdy byla při vědomí, neoslovila, jen občas se na ni podívala a usmála. Lékař tvrdí, že nebyl a ani není věřící a na nic nevěří. Tehdy v tom pokoji ale nikdo nepochyboval, že tam její sestra je. Jak mohla vědět, že je mrtvá?

Z mnoha důvodů  nemohou a nebo nechtěli odejít, duše zemřelých .. a pak jsem tu já, abych...řekněme je odvedl do světla. A proč to dělám. Oni mne učí. O životě, o mně samotném, ukazují co bych mněl a co neměl—možná někdo z vás by i chtěl, by si přál….já osobně to mám pocitové, vnímám to co vidí, říká, cítí ta duše. Její bolest, strach. žal...vidím co dělali, na to dobré nevzpomínají, vidí před sebou třeba..a já to s nimi znovu prociťuji. Možná někdo z vás řekne, je to dar...

      Mnoho lidí pochybuje, nevěří, ale ti, kdo toto zažívají se mnou, když jim píšu: ,,On má strach, že, on byl hubený, tlustý, mněl rád to a to, vzkazuje vám to a to…“ , tito lidé mne neznají, pouze mi napsali meila, sami sebe se pak ptají, jak to může vědět? Takový argument, že jedu během dvou dnů napříč světem, abych vybral popelnici s obsahem důvěrných informací, popřípadě vybíral vaši poštu abych o vás něco zjistil a mohl s vámi manipulovat asi neobstojí. Nic z toho nemám, tak proč.

     Na závěr bych snad jen dodal, je dobré si najít informace i jinde. Stačí si do vyhledávače dát ...podle toho co hledáte ...