ČLOVĚK A VODA

Minulý rok jsem viděl 3 zahraniční dělníky, jak postřikem na břehu řeky ničí plevel. Byl vysoký cca 2m. O mnoho vyšší, než oni. Věděl jsem, že na postřik používají herbicidy. Bylo vidět, že povodí řeky šetří na všem. I na školení o bezpečnosti. Dělníci zrovna dojedli. Jeden ještě dojídal a druhý už začal s postřikem. Všichni v teple měli krátký rukáv, bez čepice a respirátorů. Vzal trysku a začal stříkat nad hlavou rostliny. Postřik padal na rostliny i na ně i na jídlo, které dojídal jeden z nich. Na obrázku je vidět výsledek letos. Vše uschlo, nevím, jestli i ti dělníci? Rakovinu asi taky nedostanou. Jak dlouho budou tlít rostliny a jak dlouho jejich kořeny. Kolik let bude herbicid z kořenů pomalu prosakovat do vody? Ta voda se jednou vrátí do naší domácnosti.

 Přijde déšť a z ulice spláchne všechen bordel. Vše je krásně čisté. V Berlíně ředitel vodárenské ukazoval sklenici pitné vody. Čistá, bez zápachu, bez chuti. Sám se napil se slovy, že není ani stopy po psích sekrementech, která déšť spláchl někde na horním toku řeky, ze které berou vodárny vodu. Kolik splašků z domácnosti. 70% léků, které bereme, se nevstřebá a močí odchází z těla ven. Dnes už spodní vody obsahují stopy chemoterapeutických léků, stopy hormonálních prostředků, antibiotik. Jenže tyhle stopy z vody žádná čistička neodstraní. Ty pijeme.

 Vodu balíme do plastových láhví. Při pokusech na slimácích, testovali nějakou látku, zjistili, že jim jedna část slimáků hyne. Zjistili, že mají nadměrně velká vajíčka a mají jich nadměrné množství. Tolik, že jim to trhalo vaječníky a zabíjelo. Po čase zjistili, že pouze jim dávají vodu z plastových láhví. Uvolňuje se do vody látka podobná ženským hormonům. A my to dáváme pít i svým holčičkám.

Používáme igelitové sáčky. A kolik jich skončí ve vodě. Dostanou se i do vodních nádrží, do moře. Takový sáček se vznáší a ryba, která o něm neví se do něj chytne. On ji obalí hlavu a ryba se udusí. Pomalu klesá ke dnu, a zde v klidu se sáček sesmekne a začne svou pouť k další rybě. Kolik sáčků plave v moři. A vydrží to údajně milióny let, než se rozpadne. Uprostřed oceánů je umělý ostrov. Rozlohou jako půl Evropy. Je z plastového odpadu. Barely, sáčky, víčka od láhví, zapalovače…I kdybychom začali s likvidací tohoto odpadu hned, bude to práce věčná. Proudy přináší další a další surovinu. Plast. Kolik tvorů spolkne tento odpad a on jim zůstane v žaludku. Tisíce tučňáků na plastový odpad umírají. Už i na pólu.

 Indiánský šaman v doprovodu apačského bojovníka léta přijížděl do Itálie a odváděl duše bojovníků svého kmene. Požádal i o audienci u papeže, tehdy ještě Jana Pavla. Byl přijat a vyprávěl mu vizi, kterou si předávají indiánští stařešinové. Údajně po roce 2045 nebude v moři žádný život. Jeho argumenty byli tak přesvědčivé, že již tehdy papež prohlásil znečišťování vody za sedmý smrtelný hřích.

Každý člověk je z větší části z vody. Bez vody není život.

Přemýšlejte trochu o vodě. Přemýšlejte o sobě. Život za to stojí. Pan Emoto svými fotografiemi dokázal, že stačí pozitivní přístup k vodě a ona se sama vyčistí.  Stačí modlidba, smích, úsměv darovaný vodě.