VITAMÍN K

VITAMÍN K

Objevitelem vitamínu K byl dánský profesor Henrik Carl Peter Dam. Ve spolupráci s profesorem Karrerem se mu v roce 1939 podařilo vitamín K isolovat z listu vojtěšky (K1) a získat v krystalickém stavu. Důležitost vitamínu K po jeho objevení zdůrazňuje udělení Nobelovy ceny v roce 1943 pro oba pány.

Vitamín K je vitamín rozpustný v tucích. Označení "K" je odvozeno z německého slova "Koagulation", tedy od procesu srážení krve. Vitamín K je nezbytný pro funkci několika proteinů podílejících se na srážení krve.[1] Vitamín K je dále nezbytný v procesu mineralizace kostí, buněčného růstu a metabolismu proteinů cévní stěny.

Vysoké dávky vitamínů A a E snižují, až zastavují vstřebávání vitamínu K.

Popis vitamínu K

Vitamín K je jedním z vitamínů rozpustných v tucích, to znamená že není z těla odváděn močí a v těle se hromadí. Jedná se vlastně o soubor tří derivátů naftochinonu – vitamínu K1, K2 a K3. Vitamín K1 (fylochinon) se nachází především v zelených částech rostlin, vitamín K2 (menachinon) je produkovaný bakteriemi a vitamín K3 (menadion) je vyráběn synteticky. Vitamín K je nepostradatelný zejména v problematice krvácivosti, jelikož snižuje riziko vnitřního krvácení, chrání organismus proti nadměrnému krvácení a díky tomu je často lékaři předepisován v před a pooperační péči. Jeho používání je i zcela preventivní a využívá se i když organismus neprojevuje známky nedostatku vitamínu K.

Obecně má vitamín K pozitivní vliv na osteoporózu, napomáhá stavbě silných kostí a udržuje je zdravé. Z tohoto důvodu je také často přidáván do nejrůznějších kloubních preparátů a přípravků podporujících tvorbu kostí.

Dále vitamín K pomáhá spalovat tuky a pomáhá organismu udržet zdravé zuby bez kazů.

Dávkování vitamínu K

Vitamín K, nebo lépe řečeno jeho podjednotka K2, je syntetizována ve střevech střevní mikroflórou. Organismus si tak Vitamín K sám vyrábí a pokud není poškozené vstřebávání živin z trávicího traktu, množství vitamínu K přijatého potravou a syntetizovaného střevní mikroflórou plně pokryje spotřebu vitamínu v organismu.

Vitamín K můžeme tělu dodat spoustou potravin, především zelenými částmi rostlin listové zeleniny jako je kapusta, květák, zelí, špenát, zelené fazolky, hrách a kadeřávek nebo růžičková kapusta a brokolice. Dále se vitamín K nachází v mase, játrech, rostlinných olejích a pistáciových oříšcích. Vitamín K  více ho mají vepřová játra.

  • Obsažen je i v rostlinných „pamlscích“ jako jsou jahody a šípek. Kopřivy upravené na způsob špenátu jsou také výborným zdrojem vitamínu K. Vitamín K je obsažen ve velkém množství jídel, jako například v sóji, olivách a olejch, ale také v tmavé zelené zelenině, jakou je kapusta, špenát a růžičková kapusta. listová zelenina (brokolice, kapusta, růžičková kapusta, zelí, čínské zelí, hlávkový salát),vojtěška, květák, čekanka, listy pampelišky, polníček, kysané zelí, kopr, řeřicha,zelený čaj, luštěniny, drůbež, telecí maso.                                                                                                  Jelikož je fitochinon produkován střevní mikroflórou, jedná se vlastně o bakteriální produkt. Jako takový nemá určené doporučené denní dávkování, ale jako bezpečný doporučený příjem se uvádí 0,5 – 1 mg vitamínu K denně.                                               

Mineralizace kostí

V kostech byly izolovány tři vitamín K dependentní proteiny: osteokalcin,matrix GLX protein a protein . Osteokalcin (nazývaný také kostní GLA protein) je protein syntetizovaný osteoblasty (buňkami tvořícími kost). Syntéza osteokalcinu osteoblasty je regulována aktivní formu vitamínu D, tzv. 1,25 (OH)2 D3, neboli kalcitriolem. Schopnost osteokalcinu vázat minerály je podmíněna vitamín K dependentní gama-karboxylací tří zbytků (reziduí) kyseliny glutamové. Funkce osteokalcinu souvisí s kostní mineralizací. MGP byl nalezen v kostech, chrupavkách a měkkých tkáních včetně cév. Výsledky studií na zvířatech naznačují, že MGP zabraňuje kalcifikaci měkkých tkání a chrupavek, a zároveň usnadňuje normální růst a zrání kostí. Vitamín K dependentní antikoagulační protein S je syntetizován osteoblasty, ale jeho role v kostním metabolismu je nejasná. Děti se zděděnou deficiencí proteinu S trpí komplikacemi souvisejícími se zvýšenou krevní srážlivostí, stejně jako se sníženou hustotou kostního minerálu.

Buněčný růst

Gas6 je vitamín K dependentní protein objevený v roce 1993. Byl nalezen v nervovém systému, v srdci, plicích, žaludku, ledvinách a chrupavkách. Ačkoliv přesný mechanismus jeho účinku nebyl stanoven, Gas6 se jeví jako regulační faktor buněčného růstu s buněčně-signálními aktivitami. Gas6 se zdá být důležitý u různých buněčných funkcí, jako při buněčné adhezi, proliferaci buněk a ochraně proti apoptóze.6 Může hrát důležitou roli ve vývoji a stárnutí nervového systému, při regulaci krevních destiček a při cévní homeostaze

Hemokoagulace (srážení krve)

Ačkoliv je vitamín K rozpustný v tucích, v organizmu je uchováván jen v malém množství. Bez pravidelného denního příjmu je jeho zásoba rychle vyčerpána. Možná kvůli své omezené schopnosti uchovávat větší množství vitamínu K, jej tělo dokáže recyklovat v tzv. cyklu vitamínu K. Regenerační cyklus vitamínu K je narušen až zastaven působením perorálních antikoagulancií. Schopnost vázat vápenaté ionty (Ca2+) je nutná pro aktivaci sedmi vitamín K dependentních faktorů srážlivosti (proteinů) v koagulační kaskádě.

Nedostatek vitamínu K u dospělých

Nedostatek vitamínu K pro normální srážení krve není u běžně se stravujících zdravých dospělých obvyklý z několika důvodů: 1. vitamín K je přítomen v listové zelenině 2. cyklus vitamínu K jej obnovuje 3. bakterie, které normálně obývají tlusté střevo, syntetizují menachinon - vitamín K2. K dospělým ohroženým nedostatkem vitamínu K patří ti, kteří užívají antagonisty vitamínu K (antikoagulační léky), nebo jednotlivci s významným poškozením nebo onemocněním jater.

 Warfarin způsobuje vápenatění tepen, vitamin K je naopak uzdravuje

 

 

Bylo prokázáno, že vitamin K nejen že blokuje hromadění dalšího vápníku v tepnách, ale také snižuje již existující usazené množství vápníku o 37%. Vědci z Maastrichtské Univerzity to zveřejnili v magazínu Blood, který je vydáván americkým sdružením hematologů.

„Jelikož je známo, že vápenatění tepen vede ke kardiovaskulárním onemocněním, omezení tohoto problému může snížit riziko úmrtí u lidí s chronickým onemocněním ledvin a onemocněním koronárních tepen“ napsal hlavní autor Leon Schurgers.                         Schurgers a spolupracovníci krmili samečky potkanů Wistar Kyoto potravou obsahující Warfarin, lék ředící krev, aby u nich vyvolali hromadění vápniku. Zvířata pak rozdělili do čtyř skupin: první skupině nadále podávali Warfarin, dalším třem skupinám tento „lék“ přestali podávat, namísto toho dostávaly různé dávky vitamínu K. Výzkumníci uvedli, že ve skupině, která užívala dosud běžně uznávanou dávku vitamínu K, i nadále pokračovalo hromadění vápníku v tepnách, přesto že této skupině již nebyl Warfarin podáván.                      „Nicméně,“ bylo dále uvedeno, „vysoké dávky vitamínu K (K1 i K2) u dalších kontrolních skupin zvířat nejen že zastavily další hromadění vápníku, ale navíc do 6 týdnů snížily hladinu dříve akumulovaného vápníku o více než 37%.“                                                                   Tyto výsledky jsou důležité především pro lidi užívající léky na ředění krve, které jsou známé tím, že prostřednictvím inaktivace proteinu matrix GLA, neboli MGP, který je účinným tlumičem vápenatění, vyvolávají vápenatění tepen.                                        „Lékařská komunita teď uznává, že vitamín K dependentní protein MGP hraje v boji proti kardiovaskulárním nemocem klíčovou roli,“ řekl Schurgers. „Naše studie ukazuje, že v modelu, který byl vyzkoušen na zvířatech, může užívání velkých dávek vitamínu K významně redukovat hromadění vápníku v tepnách.                                                                      „Zajímavé na této studii je, že vědci za účelem vyvolání hromadění vápníku v tepnách vlastně použili Warfarin - běžný „lék“ určený na „ředění“ krve,“ řekl Mike Adams, autor „7 zákonů výživy“ (The 7 Laws of Nutrition). „To dost jasně poukazuje na fakt, že medicínští výzkumníci dobře vědí, že nejlepším způsobem, jak vyvolat vápenatění tepen, je užití léku ředicím krev,“ řekl Adams. „Tento potenciálně smrtící vedlejší účinek není ale vůbec vysvětlen pacientům, kteří léky určené na „ředění“ krve, jako například Warfarin, užívají.“